Karlovarská předehra

Tak jsem si včera vybrala z programu karlovarského festivalu filmy, které bych rozhodně chtěla vidět. Je jich 62, festival trvá 9 dnů. Přesně za 14 dní budu mít za sebou první tři dny a snad aspoň 12 filmů. A je dokonce možné, že aspoň některé z nich budou pocházet z onoho seznamu vytoužených filmů.

Už od malička jsem se nejraději těšila. Například na Vánoce. To těšení bylo tak krásné, že mě příchod samotných svátků vlastně naplňoval smutkem. Končí těšení, končí zdání nekonečných možností a nekonečných radostí a zůstává jen realita ve své jediné a jedinečné verzi. Podobně to mám s karlovarským festivalem (dále KVIFF). Procházení seznamu filmů, vytváření plánů na jednotlivé dny… Důležité je nemyslet na to, že v reálu se plány celkem logicky nepodaří dodržet. A nemyslet na ten smutek a prázdno, které se dostaví hned v neděli po posledním festivalovém dnu.

Před čtyřmi lety jsem spolu s Kamilem Filou blogovala z KVIFF pro Respekt a v jednom z prvních článků jsem se pokusila zhuštěně vystihnout, v čem vlastně tkví přitažlivost filmových festivalů. Zpětně bych na tom ani nic neměnila.

Dnešní Písně přinášejí jen malý výběr ze všeho toho těšení. Můžete je brát i jako kolekci mých osobních tipů. S upřímnými zájemci jsem ochotna sdílet i kompletní seznam „Mých filmů“.

Krom filmových novinek, které tvoří drtivou většinu festivalového programu, je v jeho rámci k vidění i pár léty prověřených děl. Celá jedna sekce bývá věnována některé z významných postav kinematogrifie, letos je tím vyvoleným Otto Preminger. Jeho filmy jsou známé porušováním hollywoodských tabu, například ve filmu Muž se zlatou paží (v hlavní roli s Frankem Sinatrou) jde o zobrazení drogové závislosti. Ústřední hudební motiv z filmu, jehož autorem je známý skladatel, aranžér a dirigent Elmer Bernstein, si v roce 1989 na své konceptuální album Moss Side Story vypůjčil Barry Adamson.

 

Felix van Groeningen, belgický režisér z Gentu, mě zaujal na KVIFF v roce 2010 svým filmem Smolaři (De helaasheid der dingen), vtipným a nesentimentálním pohledem na život „sociálních případů“. O tři roky později se tamtéž hodně mluvilo o jeho Přerušeném kruhu (Broken Circel Breakdown), který byl některými považován za silný film o lidské tragédii a jinými za laciné citové vydírání. Většina však aspoň ocenila jeho soundrack. Za hudbu k jeho zatím poslednímu filmu Belgica jsou zodpovědní gentští alternativci Soulwax. Tak snad to bude stát za vidění nejen kvůli tomu soundtracku, který působí pravda velmi lákavě.

 

Dlouhodobě patří mezi mé nejoblíbenější programové segmenty sekce Jiný pohled. I letos v ní mám pár favoritů, mezi nimi celovečerní hraný debut režiséra, choreografa, tanečníka a experimentátora Wima Vandekeybuse, spojeného především se skupinou Ultima Vez.  Onen film se jmenuje Cválající mysl a podle upoutávky bude zajímavý minimálně po vizuální stránce. Následující klip je z představení Ultima Vez Speak low if you speak love…, které mělo premiéru před rokem. Hudbu k němu složil Mauro Pawlowski.

 

Kanadský režisér Xavier Dolan patří k těm, jejichž filmy si pokud možno nenechávám ujít, dostal mě už svým debutem Zabil jsem svou matku (2009). Jeho šestý celovečerní film Je to jen konec světa (Juste la fin du monde) se stal poměrně překvapivým vítězem Zlaté palmy v Cannes. Následující píseň pochází z filmu Imaginární lásky (2010), v němž dva blízcí přátelé Marie a Francis sdílejí posedlost stejným objektem touhy, krásným Nicolasem. Bang Bang (My Baby Shot Me Down) je profláklý song, který napsal Sonny Bono pro svou ženu Cher v roce 1966. Od té doby se v různých verzích objevil ve spoustě filmů, například v Tarantinově Kill Bill (ve verzi od Nancy Sinatry). Nyní si ji poslechnete v italštině v provedení Dalidy.

 

V Cannes soutěžil i Pedro Almodóvar se svým novým filmem Julieta, který bude na KVIFF rovněž k vidění. Já si pana Almodóvara zamilovala v devadesátých letech díky filmovému klubu na ČT2. Jeho šáhlost v kombinaci s citem pro silné emoce a spalující vášně pro mě byla neodolatelná. Pokud jste viděli filmy Labyrint vášní nebo Zákon touhy, dobře víte, o čem mluvím. Nicméně proslavil se až svými silnými lidskými melodramatickými příběhy. Pro ně ho publikum miluje a když se vrátí ke své bývalé ztřeštěnosti, jako ve svém předposledním filmu Rozkoš v oblacích, dají mu to diváci i kritici patřičně sežrat. Osobně mám ráda obě jeho polohy, ale pro tu šáhlou mám přece jen větší slabost.

 

Park Chan-wook, další z mých milovaných režisérů, natočil adaptaci románu Zlodějka (Fingersmith) od jedné z mých nejoblíbenější spisovatelek Sarah Waters. Z Londýna 60. let 19. století přesadil děj do Koreje 30. let století 20., upoutávka vypadá úchvatně. Následuje kousek hudby k Parkovu filmu Lady Vengeance (Nebohá paní Pomsta, 2005), autorem je Jo Yeong-wook.

 

Před dvěma lety jsem díky karlovarskému festivalu zjistila, že Bruno Dumont, do té doby známý jako tvůrce závažných festivalových filmů, má i naprosto dokonalý smysl pro humor. Jeho první komediální dílo, čtyřdílný televizní seriál Malej Quinquin (P’tit Quinquin), jsem viděla pěkně v jednom čtyřhodinovém bloku a byl to pro mě asi největší zážitek 49. ročníku. Letos se ve Varech bude promítat jeho poslední film Líná zátoka (Ma Loute), který zdá se stylem humoru na Quinquina moc pěkně navazuje. Z Malého Quinquina pochází i následující scéna. Místní hvězdička (vyhrála talentovou soutěž na okresních dožínkách!) zpívá srdceryvnou píseň na pohřbu jedné z obětí série vražd, které na ospalém francouzském venkově vyšetřuje poněkud excentrický komisař (to je ten podivný pán, který prochází kostelem a hledí zkoumavě na truchlící). Scéně předcházela asi pětiminutová němá klauniáda dvou celebrujících.

 

A to je pro dnešek všechno. Přeji vám krásný začátek týdne a nezapoměňte se těšit!

 

Advertisements

supitwist se představuje:

Iniciály: VH *** Nacionále: narozena 8.1., žije v Brně *** Předměty studia: nederlandistika, filmová věda, mezinárodní vztahy. Vše jsem studovala ráda. *** Živí se: psaním, čtením, překládáním *** Baví se: filmy, hudbou, literaturou, uměním, projekty, skládáním origami, cestováním, mobilními aplikacemi
Příspěvek byl publikován v rubrice Film, Pondělní písně se štítky , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Karlovarská předehra

  1. Pingback: Vyvařené písně | supitwist

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s